Tvoje nejdivočejší inspirace?

Příroda sama a zvířata v ní. Divoké souznění mezi všemi tvory, kteří bez ustání balancují mezi “sežrat a být sežrán”, přizpůsobují se zkouškám matky přírody a zachovávají si neutuchající eleganci a vnitřní sílu.

 

Máš nějaký rituál? Ve vztahu k přírodě, sobě, okolí?

Ráno a večer v klidu a tichu obejdu všechny své rostlinky. Podívám se jak se jim daří. Večer zapaluji svíčku. Vždy když jedu/jdu v Praze kolem Vltavy v podhradí, ustrnu se nad nádherou toho výhledu. Zastavím se a nechám myšlenky plynout.

 

Oblíbený song a co se ti při něm vybaví, kam tě unáší, čím tě baví?

Pokud bych měla vybrat ten, co zůstává na vysoké příčce po co nejdelší dobu, tak “Where No One Goes - John Powell” - píseň z filmu How to train your dragon 2. Zároveň mě dojímá a zároveň mě pozdvihuje na duchu. Umožňuje mi roztáhnout křídla a věřit, že pokud chci, i já budu moct létat.
Z opravdových písniček a ne soundtracků by to byla Suddenly I see - KT Tunstall. Když se čančám před večerní zábavou, nesmí chybět v pozadí. Probouzí ve mně vnitřní divokou a smyslnou ženu.

Ráda bych ale zmínila i jednu malinkatou skladbu. Here Too Far od Beta radio. Jednou mě potkala v náhodném playlistu a už se mnou zůstala. Dotýká se nejjemnějších vnitřních zákoutí. Uvádí mě v klid a rozjímání s úsměvem. Je jemná a naivní jako dítě. Vrací mě na Island. Ne proto, že bych ji tehdy znala a hrála mi v uších zatímco jsem cestovala po místním mechu. Jen proto, že její houpavé hravé tóny ladí k místní rozlehlé krajině. Tančí jako místní všudypřítomné vodopády a je měkká a pružná jako mech.

 

Tvůj nejvíc největší nadivoko moment v životě?

Výše zmíněný Island. Byl to můj první velký zahraniční výlet - a rovnou jsem jela sama. Bez plánu. Jen jsem koupila letenky, nastudovala si jaké vybavení a na co si dát pozor a jela jsem. Hned první den na místě mi ujel autobus a nebylo jak se dostat na vysněný poloostrov, který jsem chtěla projít. Tak jsem šla pěšky, stopovala a on se tam nějak člověk dostal. Ačkoliv jsem jela v říjnu, kdy už zde může dost dobře napadnout metr sněhu, většinu času mě vítalo sluníčko. Noční teploty padající k nule při 90% vlhkosti byly o něco divočejší. Stejně jako všudypřítomný vítr. Ale ta absence lidí. Šla jsem pěšky, nesla si vše na zádech a spala ve stanu. Samota mě tehdy vyléčila. Vrátila jsem se jako nový člověk. A mamka kupodivu neměla infarkt, bylo mi teprve 21.

​

Když přijde na čtení - jakou knížku doporučíš na cesty?

Pokud chce člověk cestovat s cestovatelem tak jakákoliv kniha od Ladislava Zibury. Moje vysněná by ale byla Dáma s kaméliemi, má nejoblíbenější kniha.

​

Kde nebo kdy se cítíš nejvíc wild and free? Nebo, co děláš pro to, aby ses tak cítila?

Když stanuji v přírodě. Když skejtuji. Když jedeme na wake surf a jen sedím na přídi a nechám si vánek proudit vlasy. Když běhám v lese a najdu si opravdu divoce zarostlé místo a rozeběhnu se naplno. Klopýtám, přeskakuji, bořím se, málem padám ale to nevadí - ze všech sil se snažím běžet dál. Jako by mě lovilo zvíře. Tu se zhoupnu jak Tarzan díky nízké větvi, tu přeskočím pařez, tu se sklouznu po mokrém listí. Vlévá to do mě životní energii.

​

Kam se právě divoce chystáš? Jaké momentálně spřádáš plány na cestu? 

Divočina teď trochu ustoupila. Cest přijde hodně, ale teď hnízdím doma. Divočinu lze najít v každém kousku zeleně i v okolí.

​

Co se ti honí nejčastěji v divokých myšlenkách?

“Whatever happens, the wind will be still blowing.” Všímám si větru. Pozoruji ho, vnímám ho na kůži, pozoruji jak rozhoupává koruny stromů. Tato věta mě vždy uklidňovala - ukazovala mi mou vlastní insignificanci v porovnání se Zemí či vesmírem. I když jsem s něčím zápasila, vítr mi vždy připomněl, že ať to dopadne jakkoliv, zítra bude opět vát. (V jednom smutnějším životním období mi ale tato věta spíš působila smutek. Připomínala mi, nakolik můžu být větru a nejen větru jedno a nedůležitá.)

​

Tvůj WILD LEISURE moment?

Surfskejtování na rovině i v bowlu.

​

Co je tvoje divoká radost, tvoje vášeň?

Procházet se v lese v dešti. Naplňuje mě klidem a radostí. Není to moc divoké, vím :)
Možná káva. Objevování nových odrůd, farmářů, chutí.

​

Kdy nebo kde cítíš WILD CONNECTION – spojení s přírodou?

Když najdu malinký kousek přírody, třeba jen tůňku nebo pařez, či jen jeden malý kousek mechu. Přijde mi že většina z nás stále hledá úžasná a velkolepá místa k procestování a plánuje stokilometrové trasy, aby toho viděli co nejvíce. Mně ale přijde, že můžu strávit celý svůj život pozorováním jen jednoho mechu či pařezu a objevit v něm sílu přírody a krásu porovnatelnou s celou Zemí. Mrzí mě pak rychlé cesty. V takovém odstupu není čas na prozkoumání detailů. Velkolepé hory a vodopády a fotogenická místa jsou hezká. Ale netěší mě. Těší mě najít malinký zapadlý vodopád, který nikdo nezná. Posadit se u něj a jen jej vnímat. Nestačil by mi celý život na navnímání všeho krásného a divokého v něm.

​

Jídlo, které Ti dělá dobře na duši i na těle?

Banán s bílým jogurtem. Český chléb s máslem. A brambory s tvarohem.

​

Tvůj divoký sen nebo přání. Je jedno zda je to reálné či naprosto nemožné. Třeba to vyjde!

Létat. Přinejmenším s pomocí kitu, padáku či paraglidu. Ale kdyby to vyšlo i bez toho - to by bylo něco.

​

Tvůj WLDWLK výběr? 

Za mě top mikina Simply short camel co mám. Pak samozřejmě manšestrové sako/košile. A lacly CALI.